Kříž zvaný Závišův - základní informace

Závišův kříž v chrámovém pokladu Cisterciáckého opatství ve Vyšším Brodě patří k nejpřednějším skvostům zlatnického umění, jaké se dochovaly na evropské půdě. Pro svůj unikátní význam byl vyšebrodský relikviář roku 2010 vyhlášen národní kulturní památkou České republiky, kde představuje nejvýznamnější dílo emailové i filigránní.

 

Původ kříže je zahalen rouškou tajemství. Okázalý symbol panovnického majestátu vytvořila zřejmě ostřihomská dvorská dílna v prvních desetiletích 13. století jako korunovační kříž Bély IV. Podle tradice byla do nitra hlavního křížení uložena relikvie nad jiné významná – část dřeva pravého Kříže, na němž zemřel Ježíš Kristus. Ostatky více než 25 světců a světic jsou uloženy kol hlavní relikvie v malých schránkách, umístěných na všech šesti koncích ramen a v horním křížení čelní strany. V okruhu západoevropských křížových relikviářů shodného typu a období nenalézáme vůbec žádných jiných příkladů, na jejichž výzdobu by byl užit obdobně vysoký počet tak kvalitních kamenů jako na Závišově kříži, jenž je navíc jediným křížem zlatým. Naturalistický raně gotický filigrán hornorýnského typu na lícní straně kříže zpodobňuje „strom života“. Způsob osazení drahokamů, dvě smaltové lunuly a zrnitý plochý filigrán, vykrývající rubní stranu kříže, vykazují vazby k činnosti palermských císařských dílen druhé poloviny 12. a první poloviny 13. století. Již v době vzniku kříže muselo být velkou vzácností devět byzantských přihrádkových emailů s průsvitnými barevnými tóny, jež zdobí taktéž rubní stranu relikviáře. Stáří některých smaltů je možno klást do 11. nebo dokonce 10. století.

  

Podle jedné z hypotéz se Závišův kříž do Čech dostal spolu s uherským korunním pokladem roku 1270, který do Prahy přivezla dcera Bély IV., Anna Mačevská, prchajíc před mocenskými boji ke své dceři Kunhutě, manželce Přemysla Otakara II. Po bitvě u Suchých Krut roku 1278 zůstala podstatná část královských klenotů zřejmě v rukách ovdovělé královny Kunhuty, s níž se posléze oženil Záviš z Falkenštejna, jenž svůj dobrodružný život skončil na popravišti před hradem Hluboká roku 1290. Ambiciózní šlechtic drahocenný ostatkový kříž, pocházející snad z královnina dědictví, daroval v 80. letech 13. století do vyšebrodského kláštera Vítkovců, z jejichž rodu pocházel, a kde je pohřben v kapitulním sále.

 

K symbolice „pravého světla“ legendárního Závišova kříže vzhlížely celé generace, královský klenot fascinoval ovšemže i nevyčíslitelnou hodnotou, býval pohřešován, avšak vždy byl opět nalezen a navrácen do vyšebrodského opatství, kde je po 75 letech vystavován za přísných bezpečnostních podmínek od doby konání Zemské výstavy jižní Čechy – Horní Rakousko 2013.