Funguje Einsteinova teoretická zkratka i ve sportu?
Lidé odjakživa touží podívat se někam dál. Za humna, za obzor, či oceán, a nespokojí se s ničím menším než poznat jiné světy. Stejně tak sportovec cítí potřebu překonat napřed soupeře z nedaleké vesnice, později jiného věhlasného regionálního borce a pokračuje tak dlouho, až mu začne být jeho země, ve které žije, malá a zatouží vítězit mezinárodně. Skvělé. Ale jak na to? Albert Einstein na to káp a vymyslel teoretickou zkratku, jak cestovat vesmírem snadno a rychle. Sportovci však žijí v reálném světě a chtějí-li nějak urychlit výkonnostní růst, musí hledat kratší cesty za pomoci znalostí z fyziologie, pedagogiky sportu, sportovní psychologie a sportovní přípravy jako takové.
Ve snaze urychlit sportovní vývoj často narážíme na jeden problém. Mladý sportovec se nikdy nevyvíjí rovnoměrně. Každý je jedinečnou osobností a i ti nejtalentovanější mají rozvinutější tu, nebo onu činnost, či vlastnost a je jen na trenérovi jak se vším tím chaosem vyrovná, jak nasměruje sportovce za dalšími úspěchy a za jakou cenu. Nemalou roli zde hraje i kolektiv, sportovní prostředí a jeho změna. To lze vypozorovat hlavně u odchovanců Vyššího Brodu.
Proplétání se červími dírami
Zatím co v Havířově byli trenéři trochu bezradní z talentovaného Kuby a často nevěděli jak živel z malého města nasměrovat právě tam, kam potřebují, Evě by v Praze snesli nejraději modré z nebe. Což však bylo trochu nepochopeno. Mnozí trenéři vyjadřují svojí přízeň hráči tím, že jaksi přidají na pozornosti a péči. Ale kdo to má ve třinácti letech vědět? Do toho všeho jsou oba ve věku, kdy si chtějí aspoň o něčem rozhodovat sami, a tak ve svých rozhodnutích občas udělají nějakou chybičku. V klubu je situace obdobná. U čtrnáctiletého talentovaného borce dosáhla puberta tak brutálních rozměrů, že se bez konfliktu neobejde jediný trénink. Rodiče jiného megatalentu přikládají stejnou váhu poháru z turnaje celostátního významu, jako medaili z přeboru Šumavy na lyžích. Další borec má pocit, že už toho umí dost na to, aby chodil trénovat tak, jak má.
Proplétat se tím vším pak doopravdy připomíná cestování červími dírami. Jen ji každý sportovec ukrývá někde jinde, je nutné je neustále odhalovat. Ale pokud ji trenér najde, může ze zápasů a turnajů odjíždět naplněn pýchou na svůj tým, tak jako z poslední bodovačky v Ostravě a Havířově. Už v sobotu na mladších žácích v Havířově zabojovala Andy Petrů a přivezla si domů pohár za vítězství v útěše turnaje A, což v součtu znamenalo třinácté místo v Čechách. Ve stejný den si mezi dorostenkami Šárka Procházková udržela právo startu mezi nejlepšími 24 hráčkami solidním sedmnáctým místem.
Starší žáci mají kategorii dorostu spíše na rozehrání. Kamil Kuchta zde však tradičně dosahuje pozoruhodných výsledků, jen mu pak do druhého dne někdy chybí síly ve vyrovnaných zápasech se svými vrstevníky. Nicméně si svoje pozice udržel i v neděli a z Ostravy mohl odjet velmi spokojen. Petrů pokračovala ve skvělých výkonech i v neděli a v turnaj B došla až do čtvrtfinále a od postupu do áčka jí chyběly jen pověstné dva míčky.
Starší žákyně Andrea Meškánová se na dorostu rozehrála opravdu na jedničku. Ve své kategorii pak udivovala skvělými výkony. Startuje v elitní skupině nejlepších. V první části, kde jsou hráčky rozděleny do čtyřčlenných skupin Andrea dvakrát vyhrála a postoupila mezi nejlepších dvanáct. Zde, vzhledem k postavení na žebříčku mezi nejlepších osm musela bojovat z Terezou Handlovou ze Sparty Praha. K vítězství musela použít jeden z vyšebrodských triků který platí především na hráčky z Prahy: Hra přísně na střed. Ve čtvrtfinále však narazila na spoluhráčku Evy Pokorné, reprezentantku, účastnici posledního ME juniorů Helenu Sommerovou. Semifinále z toho nebylo ale Meškánová si spravila chuť v následujícím deblu. Právě Sommerová se po domluvě s El Ninem Praha stala novou deblovou spoluhráčkou Meškánové. Ten nápad vznikl po diskuzích o jisté nepřizpůsobivosti ostatních reprezentantek k Heleně Sommerové ve čtyřhře. Volba tedy padla na talentovanou Andreu a už ve čtvrtfinále si obě dívky musely v něčem navzájem ustoupit. Mezi čtyřmi nejlepšími se ukázalo že sehraná dvojice Hanáková-Březinová jež spolu hraje již mnoho sezon je zatím pro z brusu novou dvojici příliš. Favoritky konec konců ve finále porazili i další skvělou dvojici - Eva Pokorná-Patricie Segetová. Červí díry by už měly být konečně uvedeny do praktického života. Když na turnaji na druhém konci republiky skončíte mezi nejlepšími, znamená to také, že po všech oficialitách odjíždíte mezi posledními. Do spícího Vyššího Brodu pak přijedete s ospalými dětmi po všech frontách na dálnici v půl druhé v noci.
