Pravidelné okénko do historie Vyšebrodska přináší portál Loučovice-Historie.cz. Přečtěte si o zaniklé obci Pošlák

Zaniklá obec Pošlák

Osada vznikla kolem roku 1400. Její původní název Poschenschlag (v českém překladu Pošova paseka) vznikl zřejmě hornorakouským vyslovením českého osobního jména donátora, který se nazýval Boš, což je zkrácená forma jména Bohuslav. Müller v roce 1720 uvádí název osady Bohschlag a Sommer v roce 1841 Bostschlag. V 15. století se objevuje i název Schlag im Gebüsch, což lze přeložit do češtiny jako „mýtina v houštině nebo v pralese“. Proč německý kronikář Vyššího Brodu uvádí Pošlák jako Výšina, to mi není známo. Ve všech urbářích i pozdějších archivních dokumentech je jen postupně uváděn název Posenslog, Poschenschlag, Poschlag.

Spor s klášterem

V Pošláku sídlil v 15. století klášterní hajný a mezi roky 1479 až 1500 se připomíná „starý Kubo a jeho žena Agnes“. V klášterním urbáři z roku 1530 je zde uvedeno pět osedlých, tedy pět domů. Jejich majiteli byli Achaz Hutter, Hans Schaur, Lorenz Kappl, Tibolt a Toml Draxl. Každý osedlý odváděl ročně dvacet vajec a dva sýry klášteru. Pošlák však patřil k rychtě i farností ke Kapličkám. Dvacátého prosince 1574 byl Pošlák osvobozen od odúmrtí. Za toto právo svobodného dědění a svobodného prodeje svého majetku se zavázali k placení dvojnásobné daně a k čtyřem dnům roboty ročně z každého domu. Z tohoto počtu robotních dní byly tři dny „pěší roboty“ a jeden den v roce „potažné roboty“ klášteru. Císařskými robotními patenty z 28. června 1680 a 22. února 1717 byly stanoveny tři dny roboty týdně a současně zrušeny všechny úlevy na robotách z doby „před českým povstáním“, tj. před rokem 1618. Rychta Kapličky, kam Pošlák patřil, prohlásila, že listina z 20. prosince 1574 není žádná úleva, ale smlouva, kterou jejich předkové uzavřeli s klášterní vrchností. Podle robotního patentu totiž pouze smlouvy tohoto druhu nepozbyly platnost. Spor s klášterem se dostal k soudu do Prahy a vše se táhlo až do roku 1726. Soud dal nakonec za pravdu klášteru, a tak Pošlák musel robotovat tři dny v týdnu na klášterním statku Kozinec. Sice již 8. března 1738 vydal císař Josef II. patent o zrušení nevolnictví, ale k narovnání mezi klášterem a poddanými z Pošláku došlo až 27. prosince 1787. Pošlák měl povinnost platit ročně klášteru 112 zlatých a 38 krejcarů za vykoupení z roboty. Od 7. února 1652 patřil Pošlák k rychtě Hodoň-Mnichovice, která se právě tehdy oddělila od rychty Kapličky, farností však až do roku 1787 patřil i nadále ke Kapličkám. Připomíná to na lesnických mapách ještě ve 20. století „cesta mrtvých“, tedy cesta ke hřbitovu v Kapličkách. K farnosti Vyšší Brod byl Pošlák převeden počátkem roku 1788.

Po sedmnáct generací v jednom domě

V Pošláku sídlil v 18. století klášterní hajný. V zimě 1712/1713 byla v Pošláku ubytována část Hannoverského kyrysnického pluku pod vedením poručíka Johanna Gerorga von Blumentala. Rok 1715 je v historii Vyšebrodska nazýván Rok cikánských loupeží. Cikáni ukradli na Pošláku nejen dvě prasata, ale i deset zlatých. Bylo povoláno vojsko a 27. - 28. května 1715 byli Cikáni většinou zabiti a zbytek utekl. Po připojení Pošláku k Vyššímu Brodu sdílel s ním své osudy a zpráv o něm ubývá. Z německé kroniky Vyššího Brodu jsou zajímaví majitelé jednotlivých domů, či spíše statků. Dům čp. 1 měl po sedmnáct generací jediného majitele, rod Staudingerových, a stával na místě, kde je dnes obnovena studně a přístřešek pro myslivce. Dům koupil rod Staudingerových od Gregora Kollera po třicetileté válce. Tento rod byl z domu odsunut v roce 1946. Po něm se do něj nastěhovala rodina Panyova, která jej definitivně opustila na počátku šedesátých let 20. století. Já sám jsem od domu vykopal a odnesl na zahrádku dva keře rybízu, které mají mimořádně velké hrozny připomínající spíše divoké hroznové víno. Jsou však sladké s minimem zrníček. Původní dřevěný domek čp. 2 v roce 1877 zcela přestavěl Franz Wiltschko. V domě čp. 3 bydlel obecní pastýř. Po připojení Pošláku k Vyššímu Brodu byla funkce obecního pastýře zrušena a dům prodán. 22. dubna 1906 po zásahu bleskem dům vyhořel, poté byl znovu postaven a koupil jej Josef Staudinger. Se vší pravděpodobností to byl bratr majitele statku čp. 1. Dům čp. 4 byl nazýván „Beim Bergmartin“, tedy „U horského Martina“. Byl také nazýván podle majitele, který jej na počátku 18. století vystavěl, „Reisinger“. Dům čp. 5, nazývaný „Beim Berghiesl“, vlastnil od roku 1712 do roku 1946 také jen jeden rod, rod Kapplových. U domu čp. 6. je poznámka, že se jedná o dominikální domek, tedy že byl postaven na klášterním pozemku. S velkou pravděpodobností je to onen domek, kde v 15. století bydlel klášterní hajný Kubo. Domy čp. 7 a 8 si během staletí vyměnily čísla popisná, jisté však je že se oba staly od sedmdesátých let 18. století, pravděpodobně od připojení Pošláku pod Vyšší Brod, ubytovnami dřevařských dělníků vyšebrodského kláštera. Nebyly tedy trvale obydleny. Posledním majitelem obou domů byl duševně chorý Adalbert Edelbauer. Dům čp. 9 již také stál v roce 1530 a asi odtud pochází rod Staudingerových, který později koupil či se přiženil do domu čp. 1. Domy čp. 10 a 11 patřily k sobě a čp. 10 často sloužil jako výměnek. Dům čp. 11 byl v roce 1889 přestavěn, ale 19. listopadu 1923 vyhořel a byl znovu modernizován. Při odsunu Němců v roce 1946 to byl asi nejmodernější statek na Pošláku. Rod Staudingerových zde žil 12 generací. Dům čp. 12 je připomínán již v roce 1530 a od roku 1908 jej vlastnil další z rodu Staudingerů, Franz a později jeho syn a vnuk stejného křestního jména. Dům čp. 13 byl výměnkářský dům k čp. 12. Domy čp. 14, 15 a 16 byly drobné chaloupky a bydleli zde bezzemci či výměnkáři. V čp. 14 většinou kameníci, v čp. 15 bývala klášterní hospoda „U Lukáše“ a v čp. 16 bydlel stolař. Třináctého května 1906 byla zasažena bleskem a usmrcena spolu s dítětem Marie Staudingerová z čp. 1. Na místě usmrcení stojí opravená zděná kaplička na vrcholu cesty z Pošláku do Loučovic.

Při posledním předválečném sčítání obyvatel v roce 1930 bylo na Pošláku 16 domů a 119 trvale bydlících obyvatel, téměř výhradně německé národnosti. Odsun Němců v roce 1946 ještě neznamenal zánik Pošláku. Do většiny domů se nastěhovali zejména rumunští reemigranti, kteří však v padesátých a šedesátých letech 20. století odešli do nově postavených panelových domů ve Vyšším Brodě nebo se z kraje přestěhovali.

 František Fazekas, Loučovice-Historie.cz
(data čerpána z archivu F. Schussera)

www.loucovice-historie.cz 

Vážení čtenáři, 

máte-li doma různé historické dokumenty, fotografie nebo videa, 
se kterými se chcete podělit s ostatními, 
tak nás můžete kontaktovat na e-mail: info@loucovice-historie.cz